Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí! :)

Prostě dokonalý....:)

12. ledna 2006 v 18:18 | karolinka1 |  ...:ze života:...
Jen tak si brouzdám po netu a najednou přijdu na krásnou povídku...Líbí se mi natolik, že jsem si jí musela někam uložit a rozhodla jsem se vám jí sem přepsat...Je úžasná :)
NEKONEČNÝ PŘÍBĚH
Seděla jsem na posteli jako přibitá a čekala na svého přítele, až vyleze
ze sprchy. Ty nekonečné minuty se ve mne vzpíraly, rozhlížela jsem se po
jeho pokoji, jako bych tu byla poprvé...
...Bylo mi 16 pryč a Jakuba jsem znala pěkných pár měsíců. Poprvé u nich
doma jsem si připadala jako na raně, a přesto mě jejich domov ohromil. Ne
tím, jaký byl, protože vybavení luxusní vilky jsem si uměla představit,
ale atmosférou, která uvnitř vládla. Jeho rodiče se mnou jednali na
rovinu, byli jakýmsi příkladem milujících se lidí. Však ale netušili, že
já znám jejich celý příběh, který je doprovázel částí jejich života.
Jakubův otec byl jeho nevlatní...a možná právě proto byl začátek našeho
vztahu tak komplikovaný. Trvalo nám s Jakubem téměř půl roku, než se náš
vztah změnil k dokonalosti....
...Nebo naše první milování. Uvízlo mi v paměti, aby ne, bylo to moje
první. Přesně si pamatuji ten okamžik, kdy jsem seděla na této posteli a
sledovala jsem jeho, jak mi prstama oddělává z obličeje pramínky vlasů.
Pak se naše pohledy střetly a oba jsme věděli, co teď přijde...
....Jenže tohle všechno je již 5 let zpátky, a teď je situace trochu jiná.
Pomalu vstanu z postele a dojdu k oknu. Zadívám se ven, kde tiše tančí
vločky sněhu a dodávají tu pravou atmosféru Vánoc. Blikátka vesele
osvětlují ulici a věž kostela právě odbíjí pět hodin večer. Všude je tma a
ticho. Cosi se ve mně sevře a já najednou dostanu šílený strach...co když
to nezvládnu...?!?
Jakub právě vejde do pokoje jen v ručníku omotaném kolem pasu. Na těle se
mu třpytí kapky vody a z dálky voní vodou po holení.
" Sluší ti to," zhodnotí moje oblečení, pohladí mne po tváři a líbne na
pusu.
" Děkuji," špitnu nesměle a usměji se.
Mlčky pozoruji, jak se obléká, a po krátké době se střetnu s jeho
pohledem.
" Tak pojď," vyzve mě a oba sejdeme po dřevěných schodech dolů do
obývacího pokje. Stůl je prostřený na štědrovečerní večeři. Zadívám se na
vánoční stromeček, krčíc se v roku místnosti, který symbolizuje jakousi
sílu, duševní pohodu. Dlaně položím na bříško a ucítím silný záchvěv ve
svém těle.
Za příjemné hudby naservíruji polévku a smaženého kapra. I když ryby
nejím, ta vánoční mi chutná. Jakub se láduje z plných plic, nestačím
žasnout, jak rychle mizí smažená dobrůtka v útrobách mého milovaného. Já
večeři polykám spíše mechanicky a ani si ji nemohu vychutnat, jak si lámu
hlavu, jak to všechno Jakubovi říct.
Jelikož jeho rodiče odjeli trávit Vánoce ke svým příbuzným do Prahy, máme
celý dům pro sebe a nemusíme se na nikoho ohlížet.
Po jídle Jakub symbolicky zacinká zvonečkem, chytne mě za ruku a odvede ke
stromečku. Situace se z mé strany trochu uvolní a začneme spolu
komunikovat. Nejsou to naše první společné Vánoce, jak by se mohlo zdát,
ale oba dva jsme z nich trochu na měkko.
V úhledně zabalených dárkách najdu kromě košilky, voňavky a krajkového
spodního prádla také zlatý prstýnek. Zvednu k Jakubovi tázavě oči.
" Je to už 5 let a 4 měsíce, Luci...," pohladí mě po duši tím, že si
pamatuje, kdy přesně jsme spolu začali chodit. Navlékne mi zlatý prožek na
prsteníček a já mám oči plné slz. Nenápadně je setřu rukou.
Jakub je ze svých dárků také nadšený. Ví sám, že já jako studující
vysokoškolačka nemám moc financí, a proto dostal dárky ryze praktické.
" Jakube, já....to není všechno..." rozhodnu se vyjít s pravdou ven. Můj
přítel se postaví naproti mě a s úsměvem na rtech mě pozoruje.
" Je to dost nečekané, nevím, jestli se ti takový dárek bude líbit, ale už
s tím nic nenaděláme..."
Jakub mě chytne za ruku, zadívá se mi do obličeje a řekne...:
" ...... Jsi těhotná, viď...."
Zůstanu opažená stát.
" Jak to víš? "
" Všiml jsem si toho, nejsem slepý, abych neviděl, žen se s tebou něco
děje..," pohladí mě po tváři, pak po nosu, bradě...
Pozoruji ho a nechám, ať se k tomu ještě vyjádří.
" ... a sluší ti to...nemyslím teď ty šaty," dodá a rukou jede po pažích,
pak na boky a nakonec zakotví na bříšku.
I když jsem sotva ve 4. měsíci, není na mě nic vidět, přesto ten mrňous
unitř mě jako by tušil, co se děje, a oba ucítíme záchvěv.
Přítel má své udřené ruce stále na mém bříšku, přitáhne se ke mně, aby mě
mohl políbit.
" Děkuji za dárky, Luci...ale tenhle byl ze všech ten nejúžasnější..."
" Kdy jsi to poznal," zeptám se a odpoutám se od něj, abych mohla
roztrhané vánoční papíry uklidit do koše.
" Asi tak před pár týdny, nevím přesně kdy..."
Vděčně se na něj usměju, zhasnu v obýváku a sedneme si na pohovku ve
skleněném výklenku, který je do ulice. Nad hlavou nám svítí vodotrysk
blikátek. Přitulím se k Jakubovi a pozorujeme osvícený kostel, který se
skví pod oblohou plnou hvězd. Oba se shodneme na tom, že tyto Vánoce byly
ty nejhezčí, které jsme zatím prožili.
" Vzpomínáš na ten výlet do Brna? Byla to, myslím, naše první schůzka hned
potom, co jsme spolu začali chodit," zeptá se můj miláček a položí mi dlaň
na bříško. Druhou rukou mě obejme.
" Ano, vzpomínám," usměji se," na tu zastávku v tom lese nebo na tu chvíli
před naším barákem..."
" Tenkrát jsi byla holka, po které jsem šíleně toužil a které mě
neskutečně přitahovala," dodá," ale dnes si žena. Žena mého života, kterou
neskutečně miluji!"
" Nebo to naše druhé setkání, ještě než jsme spolu začali chodit. Přijel
si z práce, zavíral ji bránu, a já stála támhle.." ukážu do tmy, kde tuším
silnici," byla jsem úplně mimo, když jsem tě spatřila. Byl jsi ode mne tak
blízko a přitom...."
"....tak daleko," doplní Jakub a já v tu chvíli vycítím, že už si nebude
chtít jen povídat. Ucítím jeho vlhké rty, jak kloužou po mém krku. Položí
mě pod sebe, jak to mívá ve zvyku, jen s tím rozdílem, že na mě neleží
celou váhou. Bojí se, aby neublížil děťátku. Našemu děťátku! Opatrně ze mě
stáhne šaty, pak podprsenku a nakonec kalhotky. Ani já nejsem pozadu,
odhaluji postupně části jeho vypracovaného těla, kterým mě vzrušuje až k
nepříčetnosti. Pak se se mnou něžně miluje na gauči za svitu mihotavých
svíček. Snaží se mě umlčet polibky, přesto se mu jeden jediný výkřik
udusit nepodří. Chvíle naplnění je přespříliž krátká...
 


Komentáře

1 Radim Radim | Web | 12. ledna 2006 v 21:09 | Reagovat

Já bych ještě do té povídky dopsal případné důsledky... :(

2 Karolínka1 Karolínka1 | E-mail | 13. ledna 2006 v 22:47 | Reagovat

Taky bych to chtěla znát celý... :(

3 Ashlííík Ashlííík | 14. ledna 2006 v 15:56 | Reagovat

mno,nejste samy.. :D ale je to klásný ;) a chtěla bych vědět co je s tim dětátkem,jestli už se narodilo a je zdrave :)

4 bittersweet bittersweet | Web | 18. ledna 2006 v 19:15 | Reagovat

mně se to nelíbí :o/ na muj vkus moc přeslazený..

5 Karolínka1 Karolínka1 | E-mail | 20. ledna 2006 v 22:57 | Reagovat

bitt- jasný :) Každej má svůj názor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama